Svět se nezastaví

"Kvůli tobě se svět nezastaví." Ani už nevím kdo mi to řekl, ale zůstalo mi to nějak v paměti. Skutečně se kvůli mě nezastaví, i kdybych se rozkrájel.

Již jsem za svou významnou polovinou života. Zasadil jsem strom(y), zplodil potomka(y), ale dům nepostavil.

"Není důležité postavit skutečný dům. Nejedná se o dům z cihel. Domem je myšlena spokojená rodina, která drží při sobě i několik generací!" Tak takhle reaguje můj přítel. Nemám co bych namítal, vždyť na tom něco je.

V dávných (i když ne až tak dávných) dobách se v první řadě zachraňoval z hořícího domu stůl. Stůl byl z dubového dřeva, takže dost bytelný, a dědil se z generace na generaci. Možná to nyní vyznívá úsměvně, ale v těch dobách nebylo podstatou správného žití mít peníze, ale mít rodinu u jednoho stolu.

Stůl spojoval všechny členy rodiny, tedy i celého rodu. Majetek se přisuzoval automaticky prvorozenému synu a dívky se prodávaly do jiných rodin za účelem rozšíření rodinného majetku. Slovem "prodej" je myšlen sňatek, o kterém rozhodoval otec (tedy hlava rodiny) bez souhlasu dcery.

Všem to připadalo normální. Až postupem času, a vlivem několika jedinců, se celá tato tradice rozpadla. Nyní si položte otázku, jakou hodnotu má pro vás rodinný stůl? Odpovím za vás, žádnou!

Stejné je to i s jinými hodnotami, jímž dneska říkáme sociální. Děti opouštějí rodiče, sourozenci se od sebe odlučují. Je jen málo rodin, kde zůstává zachována soudržnost. A to je opravdu velká škoda.

Je faktem, že tehdejší život nebyl pro mnohé jednoduchý (zvláště pro dívky), ale dával velkou naději překonávat i ty nejtěžší překážky, které život nastavuje. Tenkrát by lidé nepochopili, proč bratr bratru nepomůže, když mu vyhořela chalupa, nebo jeho majetek spláchla velká voda. Těžko by chápali, že nám pomáhá příspěvek od státu, zatímco jim pomáhal soused.

Pravda. Byla bída, ale pro takovou rodinu to byla menší pohroma chcíplá kráva, než rozbitý stůl. A proč? Protože tu krávu mohli koupit, ale rozbitý stůl symbolizoval rozbité rodinné a rodové svazky!

Zkusme nad tím trochu zapřemýšlet. Nebylo by lepší se z části vrátit k některým tradicím? Zvláště v době, kdy slovo "bída" má úplně jinou hodnotu, než-li znali naši předci?

Já vím, svět se nezastaví, ale my bychom mohli. Alespoň v honbě za mamonem na úkor rodinných tradic.